Informační web pro majitele a chovatele irských vlkodavů

FCI Standard č. 160/ 02.04.2001/GB

IRISH WOLFHOUND - IRSKÝ VLKODAV

Země původu: Irsko

Datum publikace původního platného standardu: 13.3.2001

Využití: Až do konce 17. století se irští vlkodavové používali v Irsku k lovu vlků a vysoké. Používali se také k lovu vlků, kteří žili na velkém území Evropy, než byly vymýceny hluboké lesy.

Klasifikace FCI: Skupina 10 - Chrti, Sekce 2 - hrubosrstí chrti, bez pracovních zkoušek

Krátký historický přehled: Víme, že Keltové usídlení na Kontinentu chovali chrta, který byl pravděpodobně potomkem chrtů, jejichž obrazy se dochovaly na egyptských malbách. Keltové v Irsku se podobně jako kontinentální kmeny zabývaly chovatem velkých psů. Velcí irští chrti mohli být hladkosrstí, ale později zřejmě působením klimatických podmínek v Irsku pravděpodobně začali převládat hrubosrstí psi. První písemné zmínky o těchto psech pocházejí z období římského konzula v roce 391 našeho letopočtu, ovšem tito chrti žili v Irsku již v prvním století našeho letopočtu. Tehdy změnil Setanta název plemene na Cu-Chulain (Culanský pes). Za zmínku stojí i to, že v 1. století našeho letopošku Uiseneach na svém útěku do Skotska s sebou vzal i 150 takových psů. Irští chrti se nepopiratelně podíleli na vzniku skotských chrtů deerhoundů. Pár irských chrtů představoval od středověku do 17. století dar vysoce ceněný královskými dvory Anglie, Skotska i jinde. Tak se tito psi dostali do Anglie, Španělska, Francie, Švédska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Změna názvu plemene na vlkodava pochází pravděpodobně z 15. století, kdy bylo každé hrabství povinno chovat 24 vlkodavů a chránit tak stáda sedláků před vlky. Když byl za vlády Comwella (1652) zakázán vývoz vlkodavů, podařilo se díky tomuto opatření udržet dostatečný početní stav těchto psů, ale postupné mizení vlků a neustálá poptávka ze zahraničí měla na konci 17. století za vinu snížení stavu vlkodavů téměř až k vyhynutí.

Zájem o toto plemeno pravděpodobně vzbudila romantika a nové vlastenecké smýšlení konce 19. století. Irský vlkodav se stal živoucím symbolem irské kultury a kelstké minulosti. V této době jeden z odhodlaných nadšenců, kapitán G. A. Graham vyhledal několik zbývajících psů typu vlkodava, kteří stále ještě žili v Irsku a s použitím krve deerhoundů a občasného křížení s barzoji a německou dobou vyšlechtil typ psa, který odpovídal původnímu typu. Výsledky byly nakonec přijaty jako skutečné znovuzrození plemene. Irský chovatelský klub Irish kennel Club připravil na své výstavě v dubnu 1879 zvláštní třídu pro irské vlkodavy a v dubnu 1885 byl založen klub. Dnes se irský vlkodav opět těší pozornosti, která mu byla věnována i ve středověku. Dnes se kromě Irska chovají irští vlkodavové v řadě dalších zemí.

Celkový vzhled: Irský vlkodav by neměl být těžký ani masivní jako doga, avšak měl by být větší než deerhound, kterému se jinak podobá svým typem. Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, silně osvalený, silný a přesto elegantně stavěný, s lehkým a aktivním pohybem, hlava a krk jsou neseny vysoko, ocas je nesen pozvednutý s lehkým obloukem vzhůru na konci.

Žádoucí je pes velkého formátu včetně kohoutkové výšky a odpovídající délky trupu. Požadovaná velikost plemene je průměrná výška 81cm (32") až 86cm (34") u psů vykazujících sílu, aktivitu, odvahu a celkovou harmonii.

Chování a temperament: "Doma mírný jako ovečka, při lovu odvážný jako lev"

Hlava: Dlouhá a rovná, nesená vysoko, kosti čela velmi lehce vystupují a mezi očima vykazuje velmi lehkou prohlubeň.

Lebeční partie:

Lebeční partie: ne příliš široká.

Obličejová partie

Tlama: dlouhá a mírně zašpičatělá

Zuby: Ideální je nůžkový skus, klešťový skus je přijatelný.

Oči: Tmavé.

Uši: Malé, složené do růžice jako u greyhounda.

Krk: Poměrně dlouhý, velmi silný a svalnatý, dobře klenutý, bez laloku či volné kůže na hrdle.

Trup: Dlouhý, dobře klenutá žebra.

Hřebet: Spíše delší než krátký.

Bedra: Mírně klenutá.

Záď: Velmi široká mezi kyčlemi.

Hrudník: Velmi hluboký, středně široký, hruď široká

Žebra: Dobře klenutá.

Břicho: Dobře vtažené.

Ocas: Dlouhý a nesený v mírném oblouku. Přiměřeně silný a dobře osrstěný.

Končetiny:

Hrudní končetiny:

Plece:  Svalnaté, přinášející šířku hrudi, uložené šikmo.

Lokty: Dobře postavené, nevbočené dovnitř ani nevytočené ven.

Předloktí: Svalnatá, se silnou kostrou, zcela rovná.

Pánevní končetiny:

Stehna: Dlouhá a svalnatá.

Kolena: Dobře zaúhlená.

Bérce: Dobře osvalené, dlouhé a silné.

Hlezna: Dobře spuštěná dolů, nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven.

Tlapy: Přiměřeně velké, okrouhlé, nevytáčejí se dovnitř ani ven. Prsty dobře klenuté a sevřené. Drápy velmi silné a zahnuté.

Pohyb: Lehký a živý.

Osrstění:

Srst: Hrubá a tvrdá na celém trupu, končetinách a hlavě, zvláště drátovitá nad očima a ve vousu.

Barva a znaky: Uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, žlutá nebo jakákoliv barva objevující se u deerhounda.

Velkost a hmotnost:

Požadovaná kohoutková výška: psi v průměru od 81cm (32") do 86cm (34")

Minimální výška:         PSI: 79cm (31")

Minimální hmotnost:    PSI: 54,5kg (120 lb)

Minimální výška:         FENY: 71cm (29")

Minimální hmotnost:    FENY: 40,5kg (90 lb)

Vady:

Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa.