Jak to vlastně na výstavách chodí?
Rozhodneme-li se předvést svého psa na výstavě, nejspíš nebudeme chtít hned vyrazit za tituly do zahraničí a budeme hledat nějakou českou výstavu. Jejich kompletní seznam najdeme na webu Českomoravské kynologické únie. Pro začátek bych doporučila výstavu raději menší, tedy spíše krajskou nebo oblastní, ale i klubové výstavy WDK (termíny a informace naleznete na www.wdk.cz) jsou pro začátek výstavní kariéry vhodné.
Tedy, máme vybranou výstavu, na kterou bychom chtěli jet. Nejprve je nutné psa přihlásit. U většiny výstav máme možnost si propozice a přihlášku stáhnout z webových stránek organizátora, nebo organizátora požádáme o jejich zaslání. U vyšších typů výstav bývá uzávěrka přihlášek cca 2 měsce před konáním akce, takže na přihlášení musíme myslet s dostatečným předstihem. Přihlášku vyplníme, zaplatíme přislušný poplatek, přiložíme kopii rodokmenu našeho psa a doklad o zaplacení a odešleme na uvedenou adresu. Někteří organizátoři posílají pár dnů před výstavou tzv. vstupní list, který slouží jednak jako potvrzení, že náš pes je na výstavu přijat, a jednak jako vstupenka pro psa a jednoho člověka na výstavu.
Na výstavu je třeba psa řádně připravit. Příprava spočívá jednak v úpravě srsti a jednak v nácviku správného předvedení psa. Těmto tématům se věnuje samostatná kapitola.
Výstava je za dveřmi, náš budoucí šampion je připraven a co dál? Připravíme si vše pro zdárný průběh dne. Pro psa vezmeme s sebou deku, pelíšek, nebo jinou vhodnou položku, na které bude moci během čekání na posouzení pohodlně odpočívat. Na výstavách si všimneme také celé řady "domečků", klecí, ohrádek a podobně. Pokud se chceme vystavování věnovat aktivněji, doporučuji jejich pořízení zvážit, protože poskytují psu větší pohodlí a klid. Vezmeme misku na vodu a můžeme pro jistotu vzít i vodu. Pokud jsme psa učili předvedení za pomoci pamlsků, určitě je také nezapomeneme. A jako při každém jiném výletu, přibereme s sebou pár sáčků na exkrementy.
Dále přibalíme hřeben nebo kartáč, kterým psa učešeme před vstupem do výstavního kruhu. Pokud si nejsme jisti, zda jsme úpravu provedli úplně ideálně, můžeme se vybavit i trimovacím nožem, furminátorem a dalším, co máme doma, a požádat některého z přítomných vystavovatelů, aby nám ukázal, jak úpravu můžeme ještě vylepšit. Připravíme si také výstavní vodítko.
Při vstupu na vstavu budeme potřebovat vstupní list, pokud jej organizátor výstavy zaslal, a očkovací průkaz s vyznačeným platným očkování, zejména proti vzteklině (většina organizátorů požaduje provedení očkování alespoň 30 dní před výstavou).
A jak připravíme sebe? Vezmeme si pohodlné oblečení i obutí, které volíme s ohledem na to, že se sice budeme celý den pohybovat mezi psy, ale zároveň nezapomínáme, že výstava je společenská událost, na níž se tepláky opravdu nehodí. Pro začátek bych volila zlatou střední cestu: rifle, halenku/tričko, pokud nás nečeká parný letní den, tak sako. Barvu volíme vždy kontrastní k barvě srsti našeho psa; tedy k tmavému psu světlé oblečení a naopak. Vzhledem k tomu, že v pohybu je třeba vlkodava předvést v poměrně rychlém tempu, raději se vzdáme lodiček na podpatku a zvolíme pohodlné boty s neklouzavou podrážkou.
Přípravy jsou úspěšně za námi a před námi výstavní den. Ráno je třeba projít se psem veterinární přejímkou. Čas, v němž je prováděna, bývá uveden na propozicích, obvykle je potřeba být na výstavě nejpozději v 9:00. Na přejímce veterinární lékař zkontroluje očkovací průkaz našeho psa a organizátor výstavy náš vstupní list. Poté můžeme vstoupit do areálu výstavy. Nejprve se pokusíme najít místo, kde se vydávají výstavní katalogy, protože pokud není tento údaj na vstupním listu, v katalogu vždy najdeme číslo kruhu, v němž se náš pes bude vystavovat a při větších výstavách i mapku, kde náš kruh najdeme. K umístění psa a rozložení věcí si vybereme místo poblíž našeho výstavního kruhu. Budeme totiž během dne muset sledovat průběh posuzování, abychom nezmeškali posouzení třídy, v níž je náš pes přihlášen. Ještě před začátkem posuzování je potřeba se vstupním listem zajít do kruhu, kde nám obsluha vydá číslo, pod nímž je náš pes uveden v katalogu.
Dále nezbývá než čekat, kdy příjdeme na řadu. Někdy to mohou být dlouhé hodiny, jindy můžeme být posouzeni brzy. Záleží to na počtu psů, které musí náš rozhodčí posoudit, ale i na stylu jeho práce. Někteří rozhodčí se pečlivě věnují každému psu a diktují dlouhé posudky, jiní bývají rychlejší.
Do kruhu nastupují psi jednak podle plemen, pokud jich náš rozhodčí během dne posuzuje více a v rámci každého plemene jsou nejdříve posouzeni psi a poté feny, nejdříve štěňata a mladí, poté dospělí, šampioni a veteráni. S dostatečným předstihem vezmeme psa před vstupem do kruhu vyvenčit, pak ho učešeme a před kruhem vyčkáme, než vedoucí kruhu zavolá naši třídu, resp. naše číslo.
Po nástupu do kruhu psa postavíme do výstavního postoje a vyčkáme pokynů rozhodčího. Obvyklý scénář posouzení v kruhu je následující: rozhodčí si nejdříve krátce prohlédne všechny psy společně v postoji, potom všechny vyzve k pohybu dokola. Následně je posouzen každý pes individuálně. Rozhodčí zkontroluje skus, postavení a případně počet zubů u psa, pokud se jedná o samce, pak pohmatem zjistí, zda má pes obě varlata sestouplá v šourku. Psa posoudí v postoji a následně v pohybu, obvykle ve směru "tam a zpět", kdy se psem běžíme přímo rovně od rozhodčího a zpět k němu tak, aby co nejlépe viděl pohyb končetin, a případně ještě dokola. Rozhodčí nadiktuje posudek, my se vrátíme zpět na své místo a vyčkáme posouzení ostatních psů ve třídě. Potom si rozhodčí opět prohlédne všechny psy společně v postoji a v pohybu a určí pořadí nejlepších čtyř v dané třídě. V kruhu se vždy řídíme pokyny rozhodčího a vedoucího kruhu.
V případě, že jsme svoji třídu vyhráli, čekáme na další posouzení s ostatnimi stejně oceněnými psy. To znamená, že pokud náš pes získal CAJC, tedy titul pro vítěze třídy mladých, bude dále soutěžit s CAJC fenou o titul nejlepšího mladého. Pokud ve třídě dospělých psů získal CAC, bude ostatními psy nebo fenami oceněnými titulem CAC soutěžit o nejlepšího psa, resp. fenu o titul dle druhu výstavy (může to být CACIB, Národní vítěz, Klubový vítěz apod.). Pakliže se nám podaří zvítězit i v tomto klání, nastupujeme do kruhu ještě jednou, tentokrát o titul BOB - vítěz plemene. No a máme-li štěstí i tentokrát, čekají nás závěrečné odpolední soutěže. Jakmile je náš pes v kruhu oceněn, vyzvedneme si od vedoucího kruhu nebo zapisovatele posudek a diplom. Pokud náš pes získá některý z titulů, můžeme se v katalogu přesvědčit, zda za to psu nenáleží některá z věcných cen - nejčastěji medaile, pohár nebo kokarda, které bývají k vyzvednutí ve výstavní kanceláři resp. ve výdejně cen. Získané ocenění si také můžeme nechat zapsat do průkazu původu psa. K tomu budeme potřebovat originál průkazu původu, posudek a pokud máme titul, tak i oceňovací kartičku (tu dostaneme v kruhu spolu s posudkem). Zápisy se provádí ve výstavní kanceláři.
A to je všechno, přátelé. :-) Výstavy bývají plné emocí, nervozity, nadšení i zklamání, shonu i přátelských setkání. Je to poměrně nákladný koníček a přihlášním na výstavu vkládáme veškeré své naděje do rukou rozhodčího, který může, ale někdy také nemusí, být expertem na posouzení našeho plemene. Dobrý nebo naopak špatný výsledek na jedné výstavě neznamená, že příště nemůže být všechno úplně jinak. Posuzování je velmi subjektivní záležitostí a ačkoliv všichni rozhodčí posuzují podle jednoho standardu, co je pro jednoho "ideální délky", může být pro jiného "příliš dlouhé" nebo naopak. Ale propadnete-li kouzlu výstav, budete se na nich potkávat se stejně "postiženými" kamarády a zažijete věci, se kterými se nikde jinde nesetkáte. :-)